A jaký obrázek skládáte vy?

Život je jako skládačka puzzlů. Jednotlivé vztahy jsou skládačkami. S přibývajícími zkušenostmi již dopředu máme odhad, kam jaká kostička má zapadnout. U sebe, i u druhých. Jenže co děláte v situacích, když vám tam kostička prostě nepasuje?

Od narození jsme si každý z nás vybudovali ve své hlavě představy. Představy o sobě, druhých a světě kolem nás. Máme představu, co by se mělo nějak dělat, jací jsme, jak působíme na druhé. Stejně tak máme představu o tom, kdo jsou ti druzí. A skládáme tuto představu do obrázku, který jsme si v hlavě vytvořili.

Fantasijní představu, která nemusí mít nic společného s realitou.

MÁME HLUBOKOU DŮVĚRU V NAŠE PŘEDSTAVY O FINÁLNÍM OBRÁZKU, A PAK NEVĚŘÍME SAMI SOBĚ A DRUHÝM, ŽE NA KOSTIČKÁCH PUZZLÍKŮ MŮŽE BÝT NĚCO JINÉHO.

Dám vám příklad. Moje představa o kamarádství je taková, že se snažím poskládat obrázek s jahodami, který bude mít ve výsledku padesát kostiček. Jenže realita je taková, že kostiček mám dvě stě, a pokud bych skládala tak, jak mi kostičky přijdou do ruky, složím obrázek krajiny s jezerem.

Mnohdy bojujeme (o život), abychom složili jahody, zatímco krajina s jezerem by se daleko více vyjímala na zdi našeho pokoje života. Nehledě na to, že obrázek je daleko větší. Jen jsme tomu nedali příležitost, protože nás nikdy nenapadla.
Jenže co s tím?

Někdy je potřeba rozbít naší skládačku, smést jí ze stolu a začít skládat jinak. Od začátku, bez očekávání a s důvěrou, že skládám nejlepší možné puzzle svého života. Ono to možná půjde i lehce. Ne na sílu. A co bude na obrázku? Necháme se překvapit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *