60 minut, 24 hodin, 7 dní, 52 týdnů …

Všichni disponujeme stejným měřítkem času. Nikdo z nás neví, kolik ho celkově máme a přitom ho tolik plýtváme. Čím?

Všemi „měl/a bych, musím, až jednou“…

Včera jsem měla diskuzi o tom, že se na nic nesmí uspěchat a vše potřebuje svůj čas. Ano, to je pravda. Na druhou stranu někteří z nás chtějí mít i nemožné ihned. Ale umíme vůbec odhadnout, kolik času co potřebuje?

Každá příležitost a vzniklá situace trvá jen omezenou dobu, a buďto jí doslova chytíme za pačesy a nebo můžeme litovat, že jsme našeho vymezeného času zdárně nevyužili. Necháváme věci „ať se stanou“ a zbavujeme se tak vlastní odpovědnosti nad danou situací. Pak jen smutně koukáme, když už není. Není z čeho vytvářet. Není s kým vytvářet.

Pozice oběti.

Znáte komunikační trojúhelník závislosti? Záchranář – oběť – vyděrač. Tak nyní se zcela dobrovolně hlásíme k oběti, kterou halíme do zdánlivého hábitu záchranáře, kdy statečně prohlašujeme, co ještě musíme udělat, co bychom měli udělat a nejlepší verze je “ až jednou budu mít, tak teprve můžu ….“.

Některé příležitosti nepočkají věčně. Někteří lidé nepočkají věčně. My nepočkáme věčně, protože času máme jen tolik, kolik nám bylo dáno. A proč tohle píšu?

Máme za sebou první dny nového roku a spoustu z nás se odvolává na různá předsevzetí. Chceme svůj život ze dne na den změnit, ale reálně nezměníme vůbec nic. Nechce se nám vynaložit úsilí od „rád/a bych změnila, ale ještě musím…“ k „dělám a měním“. Jedna má přítelkyně říká, že snaha není koksovatelná. Je to tak.

Neustálým hledáním důvodů, proč něco nejde a přemýšlením, co všechno se může stát, často stojíme na jednom místě. Přešlapujeme a stěžujeme si, zoufáme, proč se nic nemění. No, často právě proto, že jsme v zajetí bych, musím, nesmím a ještě je potřeba, co kdyby se stalo…

Dám jeden příklad přímo ze života. Nepíšu už nějaký čas diplomovou práci. Hádejte proč? Protože bych měla více pracovat, protože si musím koupit psací stůl, protože až budu více v klidu, tak mi to teprve půjde. A čas letí…. nemůžu jí psát / nepsat věčně.

Pokud jste s něčím nespokojení, něco vás trápí nebo chcete jen konečně dělat něco jinak, mít jiné vztahy, začít s něčím novým apod. Tak ten první krok udělejte. Dneska. Protože zítra už může být možná pozdě.

Pozn.: Nemám tím na mysli hodit granát a čekat, co se stane 🙂 Ale alespoň je potřeba zmapovat situaci a podniknout první AKTIVNÍ krok.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *